No nazdar! Dnes mám jet přednášet o své práci spisovatelky a nakladatelky studentům do Ostravy… Hlavou mi prolétla neodbytná myšlenka ve chvíli, když jsem se celá rozklepaná probudila o deset minut později, než jsem měla původně v úmyslu. Buď jsem spala hodně tvrdě, nebo budík nezvonil.

Co všechno se může semlít v máji kolem lásky? I člověk je jen božský tvor posedlý touhou a pudem. Tak kam dnes spolu "pudem?" No přece s láskou a za láskou do přírody. Ta je ovšem pro láskychtivého jedince plná nástrah.

Ťukáte si na čelo? V pořádku. Hlavně mi nepište, že jsem debilní kráva, stará idiotka, že se vám ze mě chce zvracet a že jsem Ludolfovo číslo na čtyři písmena. Promiňte, na víc urážek, které mi uštědřili duševní mrzáci (určitý druh chlapů) na sociálních sítích, si už zrovna nevzpomenu...

Jak to vnímáte vy? Máte mezi věčnou polemikou a hádkami na sociálních sítích vůbec čas si uvědomit, co vše v našich duších zanechala uplynulá doba?Cítíte se psychicky v pohodě nebo jste za tu dobu zestárli o několik desetiletí a přestal vás bavit život?

Letos to spolu táhneme už dvaadvacet let. Nepotrpíme si na Valentýna a jiné okázalosti, ne snad proto, že z každého svátku těží hlavně obchodníci. Nemáme jim to za zlé, vždyť každý někde hledá své zisky. Mnozí hanebně za cenu lidského zdraví. Valentýna prostě slavíme.

Safra, za pár dnů jsou tady zase moje narozeniny. Letos hodny symboliky naprostého selhání ve škole a opakování ročníku. Takové známky na vysvědčení bych vážně mít nechtěla. Ty dvě číslice se nedají přečíst ani v opačném pořadí, že by si člověk trochu polepšil. Co s tím? Ani na dresu by se ta dvě zpropadená čísla nevyjímala, žádný slavný sportovec...

Píšeme čím dál tím víc na počítačích, laptopech, tabletech... S láskou se kochám verši psanými rukou mistrů básníků. Nedalo mi to a musela jsem je následovat, i když jejich věhlasu mé verše zdaleka nedosahují. Přesto mají cosi naléhavého sdělit...

Tuhle jsem házela do kotelny dřevo na zátop. Manžel ho předloni v létě pěkně naštípal, teď nás krásně zahřeje. Šetříme jako většina z nás a čelíme nehoráznému navýšení cen energií. Zajímavé je, že před dvěma roky jsem četla na tohle téma různé články. Stálo v nich, že vlády uměle vytvoří nedostatek komodit, aby lidé měli existenční obavy.

Vítejte v českém zdravotnictví... školství... zemědělství v úpadku... prostě v Covidistánu. Dnes se neumírá na nic jiného, než na tohle. Dětem ve škole se říká: "Nasaď si roušku, kvůli tobě zemřelo třicet tisíc lidí!" Už před dvěma lety jsem napsala status na cenzorském Facebooku, že nás blbost zabije dříve než samotný virus.

Bývají dny, kdy člověka absolutně ochromí, taky ohromí a nekonečně fascinují zákonitosti života a smrti. Potkáváme lidi, kteří jen tak projdou naším životem a nezanechají v něm žádnou stopu. Potkáváme taky lidi, kteří nás na první pohled hned neosloví, ale potom zjistíte, že jsou nekonečným obohacením vašeho života.