Věk člověka jsou jen čísla

Safra, za pár dnů jsou tady zase moje narozeniny. Letos hodny symboliky naprostého selhání ve škole a opakování ročníku. Takové známky na vysvědčení bych vážně mít nechtěla. Ty dvě číslice se nedají přečíst ani v opačném pořadí, že by si člověk trochu polepšil. Co s tím? Ani na dresu by se ta dvě zpropadená čísla nevyjímala, žádný slavný sportovec je neměl. Nevadí, přijede bezvadný kámoš, bez kterého si nedovedu oslavu představit, druhý se zasekl ve Vídni. Dvě ze čtyř dcer se také dostaví, což je uspokojivá bilance, určitě s námi budou moji dva milovaní kocouři...

Vše si tak nějak srovnávám v hlavě a s odporným hadrem na obličeji snad po sté nakupuji. Už jsem se odnaučila používat i rtěnku a náušnice. Za rouškou je i ta nejhezčí žena omezena jen na svůj okouzlující pohled a nesmělé mihotání řas. Náušnice se spolehlivě motají do gumiček respirátoru. Pokud to tedy nejsou zrovna jen drobné perličky nebo klipsy.

Můj muž vždy říkává, že se obchodem pohybuji rychlostí dva tisíce za hodinu. Tentokrát jsem přetáhla na tři. Inflace a šílená drahota zamávala trhem, jen co je pravda. Drahý mě určitě nepochválí, projde mi hlavou, když parkuji před domem. Ovšem, při pohledu na pěkně vypasenou kačenu, která trůní v kufru auta na krabici s dortem ve tvaru valentýnského srdce, bude jistě zlomen dojetím. Chlap s plným žaludkem a prázdným pytlíkem bývá zpravidla velmi spokojený.

Když už jsem se narodila na Valentýna, vždy se tak nějak přiživí a dostane nějakou sladkost, přestože prohlašuje, že ho komerční svátek nezajímá.

Tetelím se blahem, když kupodivu celkem rychle sejde patro domu v domnění, že přijel kurýr. Okamžitě zklamaně odtuší, že potřebuji pomoct s nákupem do domu. Při pohledu do kufru mého malého sporťáku nacpaného k prasknutí, překvapeně otevře pusu. Když se na mě vzápětí podívá, určitě je rád, že nemám velkou limuzínu.

A potom s klidem sobě vlastním s úsměvem prohodí: "Jo aha... ty budeš mít narozky. A to se ve tvém věku ještě slaví?" Ve vteřině zalituji, že v autě nevozím pořádnou dýku. Dobře by mohl posloužit i robustní šroubovák, abych mu jím proklála srdce. Jenže ten je ukryt pod nákupem a pod rezervním kolem v kufru. Omluvou jeho drzosti budiž jeho rozverné mládí. Je o téměř devět let mladší než já. Koneckonců... každé tele dovede být mladé, že?

Tvářím se vyrovnaně a začnu nákup přesouvat do tašek. Opatrně se ke mně připojí a evidentně se baví tím, co řekl a čeká na moji odpověď.

"Hele, víš co... to jsou taky poslední narozeniny, které oslavím. Jinak se vám na takové trachtace vlastně už můžu směle vysrat," odpovídám rozvážně a zním sama sobě kupodivu klidně.

Pusa se mu roztáhne do ještě většího úsměvu. "No jo, to je vidět, koupila sis i zásobu," a konečně se nehorázně rozesměje při pohledu na několik rolí toaletního papíru. A pak v klidu, rádoby blahosklonně, pokračuje: "Vůbec se ti nedivím. Ve tvém případě je každý další rok už místo oslavy vlastně tryzna..."

Mám strašnou chuť mu dát herdu do zad, ale mám plné ruce obtěžkané taškami, se kterými balancuji k první hraně schodů. Ve chvíli, kdy se oba vracíme k autu a lovíme v kufru se ozve: "Dobrý den, mladá paní..." otáčím se po směru pozdravu a s úsměvem odpovídám dvěma mladíkům, kteří zálibně přejedou pohledem můj zadek v předklonu do kufru auta k posledním kouskům nákupu. Tuším, že jsem je párkrát zahlédla mezi místními dobrovolnými hasiči. Určitě budou o dobrou generaci mladší než můj muž.

V duchu jim děkuji za drobnou lekci, kterou nevědomky uštědřili mému rádoby vtipnému manželovi... Však i jemu se časem přehoupne padesátka a najdu si spoustu důvodů, jak mu odvést jeho láskyplné rýpání... Však on změkne, až bude škemrat o nejlepší kousek pomalu tažené kachny potřené medem a podlité černým pivem!

Každopádně, věk jsou jen čísla. A já na ten svůj nevypadám a ani náhodou se necítím a on to moc dobře ví :-)