Moje dětství na draka ...
„Překvapilo vás to, proč jsem to zas napsal, když je to komentář u této
knížky? To nemluvím o sobě, ale o knížce, kterou napsala Šárka Rosová
Váňová. Ale i tak to všichni víme, když jsme již již přečetli. :) Šárka
je blogerkou, moderátorkou a podle knížky i spisovatelkou. Lze ji slyšet
každé ráno na Country radiu. Tedy pokud nemá zrovna dovolenou. :) :) :)
Knížka se dá přečíst na jeden zátah, i když to nebyl zrovna můj případ.
To ale proto, že jsem si ji dával večer před spaním. Šárka v ní
popisuje svoje pocity, nálady i starosti malého děvčete až po
dospívající slečnu. Zaujal mne popis její nucené pomoci otci v ateliéru,
kdy musela pracovat na fotkách. To jsem nemusel ani já, když jsme ještě
byli v době klasického filmu. Ale mne to tehdy neživilo jako jejího
otce. U mne stačilo jen jednou či dvakrát za rok se zavřít ve
fotokomoře. :) Ale abych se vrátil ke knížce. :) Jsou to krátké povídky z
jejího deníčku a vzpomínek. Šárka vyjádřila velmi hezky, jak si našla
vztah k dědovi a babičce a jak to nakonec pomohlo i jejím rodičům. A jak
to vyplývá z knížky, ne vždy se cítila šťastně, ale nic nevyčítá a
popisuje to s nahledem dospělé ženy. Je pravda, že jsem si vzpomněl i na
své dětství, mnohé pocity jsem samozřejmě nemohl pochopit, protože
kluci některé věci prožívají jinak než děvčata. V době, kdy Šárka začala
chodit do školy, já už byl dospělý a vlastní dítko na cestě. :) :) Ale i
tak to bylo připomenutí té doby. To jsme o trochu později prožívali s
vlastními dětmi. A tak, Šárko, díky.“
Jardakl